Popis atrakce
Gate Saint-Martin je ve skutečnosti dalším pařížským triumfálním obloukem, postaveným v roce 1674 na památku vojenských vítězství Ludvíka XIV. Nacházejí se na Boulevard Saint-Denis nedaleko (140 metrů) od brány Saint-Denis. Tato těsná blízkost dvou velmi podobných struktur vypadá dost zvláštně.
Historie vysvětluje topografii. V roce 1358 se Karel V. a později Ludvík XIII., Ve snaze rozšířit Paříž, přesunuli dále od středu své středověké hradební zdi. V té době lidé vstupovali do Paříže pouze speciálními branami s padacími mosty. Dvě brány se nacházely právě na budoucím bulváru Saint-Denis: zde tehdy procházela městská zeď. Již za Ludvíka XIV. Byla zeď zbořena a brány, podobné malým hradům, přežily. Během nizozemské války nařídil král, aby byly přeměněny na triumfální pasáže po vzoru římských.
Tento problém vyřešil architekt Pierre Bülle pro brány Saint-Martin. Bránu navrhl v hrubém, mužském rustikálním stylu. Struktura je přísně čtvercová (17 metrů vysoká a 17 metrů široká). Basreliéfy jsou dílem Martina Desjardins, Etienne Leongras a Pierre Legros.
Vztyčení brány bylo zasvěceno královským vítězstvím v Belgii. V horní části jižní fasády je zlatá ražba: „Ludvík Veliký za to, že dvakrát vzal Besançon a Franche-Comte a porazil německou, španělskou a holandskou armádu-od obchodního probošta a pařížských eshevenů“. Na basreliéfu věnovaném zajetí Besançonu si sedící Louis vezme klíče od města a Glory se vznáší nad ním. Basreliéf, zasvěcený vítězství nad protifrancouzskou aliancí, představuje krále v podobě Herkula-polonahého (krásná postava), s kyjem, ale ve skvostné paruce.
Brány Saint-Martin a Saint-Denis se staly prototypy Napoleonových grandiózních triumfálních oblouků. Pod těmito majestátními strukturami však ve dnech vítězství neprošly jen francouzské jednotky. V poledne 31. března 1814 vstoupila ruská armáda pod vedením císaře Alexandra I. do Paříže právě branami Saint-Martin.
