Popis atrakce
Starověká legenda říká, že v roce 1364 litevský šlechtic jménem Goshtautas pozval do země 14 františkánských mnichů a představil jim domy, aby se mohli v zemi usadit. Když Gostautas odešel, byli všichni mniši zabiti. O nějaký čas později si šlechtic pozval další františkánské mnichy. Nové mnichy usadil na jiném místě a na místě zavražděných mnichů postavil kostel pojmenovaný po svatém kříži.
V roce 1524 kostel vyhořel. V roce 1635 se na tomto místě usadili kněží Bonifratra. Svou činnost zahájili postavením nového kostela svatého Kříže, založili nedaleký stejnojmenný klášter a na území kláštera otevřeli nemocnici. Později byla nemocnice přeměněna na azyl pro duševně nemocné. Kostel Goshtautas byl používán jako klášterní budova. Psychiatrická léčebna zde fungovala až do roku 1903, kdy byla převedena do nových budov postavených speciálně pro psychiatrickou léčebnu.
V roce 1737 kostel znovu vyhořel. V roce 1748 byl kostel restaurován, interiér byl kompletně zrekonstruován, postaveno šest oltářů a instalována barokní kazatelna. Barokně je vyzdobena také fasáda a budova kláštera. Ačkoli po této obnově se v exteriéru budovy objevily prvky rokoka. Uvnitř chrámu se nad prostornou místností majestátně tyčí kamenné křížové oblouky. Zajímavá kombinace architektonických prvků baroka, rokoka a neo-rokoka.
Na území chrámu se nachází zdroj považovaný za zázračný. Legendy říkají, že zdroj se nečekaně objevil poblíž sochy Neposkvrněného početí. Je to přesně to místo, kde byli mučeni zabití františkánští mniši. Říká se, že voda tohoto pramene má zvláště příznivý účinek na pacienty trpící očními chorobami.
V kostele je také zázračný kříž, který je instalován nad hlavním oltářem. Pod křížem je obraz Panny Marie s dítětem. Obraz byl pravděpodobně namalován v 17. století, ale přesný původ obrazu není znám. Je také počítána mezi zázračné výtvory. Kopii zázračného obrazu Panny Marie s dítětem v podobě fresky lze také vidět na hlavní fasádě kostela. Nachází se pod klenutým štítem postaveným v roce 1737 mezi dvěma bočními věžemi kostela.
V letech 1914 až 1924 se v kostele konaly speciální bohoslužby pro studenty litevských škol. V době, kdy byl Vilnius obsazen Polskem, církev nekonala bohoslužby v litevštině. V roce 1843 byl řád Bonifrathra zrušen a na místě kláštera zůstalo pouze jejich zastoupení. V roce 1909 byl kostel znovu zrekonstruován. Na konci první světové války, v roce 1924, biskup Jurgis Matulaitis pozval Bonifratry, aby se vrátili do kláštera svatého kříže. Návrat mnichů do kláštera byl velmi včasný. Opravili kostel a postavili v něm šest oltářů. Ve svatém klášteře také zřídili útulek pro seniory a bezplatnou jídelnu pro potřebné.
Na začátku druhé světové války byli bratři z Vilny odvoláni na Řád Bonifrathry. V roce 1947 klášter ukrýval sestry sboru Neposkvrněného početí Panny Marie. Zde však dlouho nedominovali. Sovětské úřady v roce 1949 klášter i chrám zavřely. Obytné byty byly umístěny v budovách kláštera.
V roce 1976 byl chrám restaurován a byl v něm upraven koncertní sál Vilniuské filharmonické společnosti, takzvaný „Malý barokní sál“. Konaly se zde koncerty varhanní hudby.
Vilniuské arcibiskupství dostalo zpět své budovy až po změně státního systému, v roce 1990. Chrám a budovy kláštera byly restaurovány, vysvěceny a znovu přeneseny jeptiškám kongregace sester Neposkvrněného početí Panny Marie.
