Popis atrakce
Boulder Puntukas se nachází 6 km od Anyksciai, v lese Ligumai, na levém břehu řeky Sventoji. Jedná se o druhý největší obrovský kámen v Litvě. Jeho výška je 5,7 metru, délka - 6, 9 metrů, šířka - 6, 7 metrů. Hmotnost kamene je 265 000 kilogramů.
O původu názvu balvanu kolují různé legendy. Jeden z nich vypráví o ďáblu, který se kdysi rozhodl zničit kostel a vybral si k tomu obrovský kámen. Ráno, když kohouti zakokrhali, ho ale ďábel vyhodil nedaleko od cíle. Balvan byl pojmenován po hrdinovi Puntukasovi.
Podle další legendy se název kamene objevil po jedné hrozné události. Kámen byl dlouhou dobu umístěn v hlubinách lesa a nikdo z jeho existence neměl podezření. A v místě, kde se řeka Anyksciai vlévá do řeky Sventoji, žila bohatá rodina Anikshtů, ve které byla matka jasnovidkou. Sousedé jim záviděli s černou závistí a rozhodli se je zničit tím, že chatrč naplnili kamenem. A pak starý muž poslal svého synovce do špinavého obchodu. Ale přes veškerou snahu nebyl kámen nikdy přesunut. Syna starého muže postihlo selhání. Pak sám začal tlačit na kámen, ale nevzdal se. Pak stařík zapískal tak hlasitě, že ze stromů opadalo listí. A hnusní lidé přibíhali ze všech stran, zvedali a nesli kámen. Ale v tu chvíli bůh Dundulis viděl tento špinavý čin. Zasáhl darebáky bleskem a oni padli různými směry a kámen padl přímo na chatu zlého muže jménem Puntukas. V té době ho nikdo neviděl a kámen se začal nazývat jeho jménem.
V roce 1943 sochař Bronius Pundzius vyrazil na balvanu Puntukas basreliéfy pilotů Steponise Daria a Stasis Girenase, kteří letěli přes Atlantik na letadle Lituanica.
V roce 1932 Staponis Darius nabídl Stasis Girenas (oba v té době žili ve Spojených státech), aby společně koupili letadlo a odletěli z New Yorku přes Atlantický oceán do Kaunasu. Po koupi 6místného letounu Bellanca CH-300 Pacemaker se rozhodli jej převést na dálkový let. Byl namontován silnější motor a vrtule. Přepracován byl také ocas a kormidlo. Křídla se prodloužila a stará zařízení byla nahrazena novými. Letoun byl vybaven dalšími palivovými nádržemi a byl natřen oranžovou barvou.
V únoru 1933 bylo poprvé v historii umožněno pilotům přepravovat poštu do Litvy letecky. 15. dubna byla Belanka přejmenována na Lituanica a 6. května na letišti v Chicagu byla slavnostně pokřtěna. Po 2 dnech dorazili Darius a Girenas do New Yorku. Odlet do Litvy závisel na povětrnostních podmínkách nad Atlantickým oceánem a ti, jak to štěstí přálo, v posledních 2 měsících nepotěšili.
Trasu letu zmapoval Steponis Darius. Bylo to 7 186 kilometrů. A konečně, 15. července 1933, v 06:24 letního času New Yorku, Lituanica vzlétla ze země Severní Ameriky a odletěla do Litvy východním směrem.
Poté, co se litevský klub létání dozvěděl o odletu Dariuse a Girenase, zveřejnil nouzový telegram v tisku, který hovořil o době odletu pilotů a příletu letadla do Kaunasu, který byl naplánován v noci z neděle na pondělí mezi 24.00 a 07.00 ráno. Už večer na letišti Kaunas čekali na piloty jejich příbuzní a přátelé a asi 25 000 lidí.
Za mrtvé noci, letící nad lesem v Německu (nyní Polsko), poblíž města Soldin (nyní Myslibuzh), nedaleko vesnice Kudam (Pshchelnik), se letadlo Lituanika dotklo vrcholků borovic. Právě zde zemřeli litevští piloti. „Lituanica“nalétala 6411 kilometrů a zůstala ve vzduchu 37 hodin a 11 minut bez přistání. 17. července v 00 hodin 36 minut berlínského času legendární let litevských pilotů skončil. Kaunasu zbývalo jen 650 kilometrů. Doposud nebyly příčiny tragického incidentu objasněny.
17. července v 17 hodin se Litva dozvěděla o strašlivé tragédii. Piloti byli slavnostně pohřbeni na Vojenském hřbitově v Kaunasu. Staponis Darius a Stasis Girenas získali posmrtnou slávu jako národní hrdinové Litvy.
Fragmenty legendárního letadla „Lituanika“jsou k vidění ve válečném muzeu v Kaunasu a jeho kopie v Litevském leteckém muzeu (Kaunas). Na místě smrti letadla byl postaven pomník.
