Popis atrakce
Přírodní krásy parku Vodlozersky doplňují architektonické památky severní architektury, úžasné svou krásou a jedinečností. Jeden z nich se nachází na malém ostrově jménem Malý Kolgostrov. Jedná se o historickou památku a pravoslavnou svatyni - Iljinský pogost, která byla po staletí hlavním duchovním centrem území Vodlozersk.
V 16. století nařídil car Ivan Hrozný postavit pravoslavný kostel na ostrově, v místě, kde kdysi stával starověký pohanský chrám. Rok založení Iljinského hřbitova je považován za rok 1798. Mniši zde pobývali na cestě na Solovecké ostrovy a původní struktury hřbitova byly vytvořeny jimi, ale dřevěné kostelní budovy byly opakovaně spáleny do základů.
V písařské knize Tyapolkova Mikuly z roku 1569 se ostrov nazývá Malý ostrov. Tehdejší popis říká, že většina ostrova je skalnatá a nevhodná pro zemědělství, jen malou část lze použít na seno. Možná proto to rolnická komunita vyčlenila na hřbitov, kostel a bydlení pro duchovní. První kostel na hřbitově vyhořel o deset let později. Podle speciálně vydaného dopisu metropolity Varlaama z Novgorodu dostali farníci Vodlozerského volostu v okrese Kargopol privilegium a dostali pokyn postavit nový kostel na stejném místě na úkor těchto prostředků, ale nový kostel také shořel dolů.
Kostel byl potřetí přestavěn na konci 16. století. Jeho tvůrcem byl starší Demyan, který zde podle legendy založil Iljinského klášter. Kostel stál až do roku 1798 a byl zchátralý a na stejném místě byl okamžitě postaven nový - stanový se střechou, který přežil do naší doby.
V 19. století byla k Iljinskému chrámu přistavěna zvonice, rovněž valbová, ale v roce 1902 se během opravy její vzhled změnil na v té době „modernější“- kulatou polodóm s malou věží. Zvonice, stropy a stěny kostela byly poté opláštěny prkny a prkny. Vnější obraz kostela prošel významnými změnami a výrazně se liší od typických budov tohoto regionu. Především svým vzhledem připomíná ruské chrámy s malými kopulemi.
Na počátku 20. století měla církev na Malém Kolgostrově tři trůny: Svatý prorok Elijah, Dormition of the Holy Holy Theotokos, St. Basil the Great.
Jako mnoho severních klášterů je hřbitov obklopen plotem. Navzdory nízkým zdím se tato struktura podobá starobylým pevnostem, má silné brány a mohutné převisy střechy. Plot je vyztužen sruby a zastřešen sedlovou střechou. Během oživení plotu na hřbitově Kizhi byla jako model použita právě tato struktura.
Ve velkolepých dnech a o prázdninách zde probíhal celkem úspěšný obchod. Vesničané a obchodníci obchodovali v obchodech, které byly zřízeny v plotu. Na nedalekém ostrově byly dokonce postaveny velké sklady pro obchodníky. Na malém ostrově žili nejen ministři chrámu se svými rodinami, ale navíc se usadili sirotci a mrzáci, vysloužilí vojáci a vdovy. Byl to jakýsi „farní klášter“podporovaný obyvateli jezerních vesnic.
Elias Church byl uzavřen v roce 1928. Místním obyvatelům bylo zakázáno dokonce pohřbívat mrtvé na tomto hřbitově. V roce 1932 byl potlačen poslední zbývající kněz. Vdova po knězi žila v jejím domě až do roku 1969. Až do své smrti zachraňovala církevní knihy a nějaký majetek. I když po roce 1920 toho nebylo mnoho, protože to spálil sám strážce kostela. Všechny staré ikony a věci, jejichž věk přesahoval věk samotné církve, byly zničeny. Většina ikonostasů byla převezena do Petrozavodsku a uchována v Muzeu výtvarných umění.
Od roku 1991, s vytvořením Národního parku Vodlozersky, začala obnova Iljinského pogostu. V říjnu 2001 zde bylo s požehnáním manuilského arcibiskupa z Karélie oživena Iljinská poustevna. Jeho rektorem byl jmenován Hieromonk Nil. Od prosince 2006 zřídil Svatý synod v divočině klášter pro muže, jehož opatem byl hieromonk Cyprián. Klášterní bohoslužby se konají v chrámu proroka Eliáše, v neděli od 10 hodin se pro místní obyvatele a hosty ostrova slouží božská liturgie.
