Popis atrakce
Petrohradské státní divadlo hudební komedie sleduje svoji historii od 18. prosince 1910, kdy bylo na Italyanskaya Street otevřeno Divadlo Palace, kde se s velkým úspěchem uváděly operety za účasti slavných herců té doby. V přízemí byl kabaret a restaurace.
O 9 let později, v roce 1920, byla budova předána souboru Státního divadla komické opery v čele s K. Mardzhanovem. O rok později byl suterén přestavěn na kabaret s názvem Lame Joe, kde po představeních hvězdy jeviště každý večer hrály komická představení.
V roce 1929 mělo divadlo nového souseda - „Music Hall“, jehož hudebním ředitelem byl I. Dunaevsky a choreograf - K. Goleizovsky. L. Utesov, G. Bogdanova-Chesnokova vystoupili na jevišti Music Hall.
Leningradské státní divadlo hudební komedie představilo své první představení veřejnosti 17. září 1929. Uměleckým vedoucím se stal nejvýraznější umělecký pracovník, režisér a herec operety A. Feon.
V polovině 30. let přišla do hudební komedie druhá generace souboru: V. Khristianova, A. German, K. Astafieva, E. Mikhailov, V. Svidersky, N. Boldyreva, A. Korolkevich, L. Kolesnikova, L. Taganskaya, I. Kedrov, A. Orlov. Představení nastudovali E. Kaplan, V. Soloviev, P. Weisbrem. Ve stejné době zde začaly být uváděny operety na současná témata, jejichž autory byli I. Dunaevsky, B. Alexandrov, N. Strelnikov.
V roce 1938 dostalo všechny prostory Leningradské divadlo hudební komedie, jehož první premiérou bylo nastudování komické opery D. Auberta „Black Domino“.
Leningradské divadlo hudební komedie bylo jediným divadlem, které se během obléhání města nezavřelo. Celých 900 dní. Představení se připravovala v co nejkratším čase, herci nevěnovali pozornost hladu a neustálému bombardování. Herci odehráli 2 představení denně.
V roce 1941 byla budova divadla vážně poškozena, když byl dům vedle ní zcela zničen přímým úderem bomby. Naposledy se opona v hledišti zvedla 24. prosince. Následná představení byla uvedena na jevišti Alexandrinského divadla, jehož soubor byl evakuován.
Na cestě života šli herci hudebního divadla na frontu. V zadní a přední linii absolvovali přes tisíc koncertů. Velká pozornost byla věnována práci na tvorbě současných her. Libreto napsali spisovatelé V. Višnevskaja, V. Azarov, A. Kron, kteří byli v obleženém městě, a skladatelé V. Vitlin, L. Kruz a N. Minkh napsali hudbu k operetě na vlastenecké téma „ Moře se šíří doširoka “.
Během dnů obléhání nebylo zrušeno ani jedno představení a nedošlo ani k jedné výměně herců, a to navzdory skutečnosti, že kromě jevištních aktivit byla celá skupina ve službě v týmech MPVO, nemocnicích a pomáhala po bombových útocích vytáhnout lidi ze sutin.
Během blokády ztratili pracovníci divadla 64 lidí. Divadelní herci hráli v zamrzlém sále, v zákulisí omdleli hladem, ale byli vyprodaní. Leningradéři stáli frontu na lístky od 5. hodiny ráno. Představení v obleženém městě vidělo přes milion diváků.
V poválečném období byly na jevišti divadla spolu s klasikou provedeny operety O. Feltsmana, Y. Milyutina, V. Solovjeva-Sedoye, I. Dunaevského, A. Petrova, E. Zharkovského.
V letech 1972 až 1988 v čele divadelního kolektivu stál ctěný umělecký pracovník RSFSR V. Vorobyov. Pomohl divadlu najít nový kreativní směr. Na jevišti zazářili operetní mistři a mladí umělci: V. Krivonos, V. Kostetsky, E. Driatskaya, B. Smolkin, T. Vasilyeva, E. Tilicheev, V. Kosobutskaya, A. Semak, E. Polosina. V této době existovala představení, která se stala klasikou: Truffaldino, Svatba s generálem, Delo, Krechinského svatba a Firebird.
V 80. letech budova divadla nutně potřebovala rekonstrukci. Téměř 10 let musel soubor vystupovat na různých pódiích, v kulturních domech. Divadlo za ta léta prakticky ztratilo diváky. Až s příchodem A. Belinského jako uměleckého šéfa v roce 1995 byla renovace přesto provedena.
Nyní divadlo vede generální ředitel J. Schwarzkopf. Divadelní soubor se snaží oživit bývalou slávu hudební komedie.
