Popis atrakce
Za devět století historie v okolí Ankary a samotného města se nahromadilo dostatečné množství neocenitelných artefaktů, které jsou prezentovány ve vynikající sbírce exponátů Etnografického muzea. Budovu muzea lze snadno rozeznat podle bílých mramorových zdí a sochy u vchodu, která zobrazuje Ataturka na koni, jak lidé nazývají zakladatele Turecké republiky Mustafu Kemala. Etnografické muzeum v Ankaře obsahuje sbírky, které charakterizují kulturu a život obyvatel: muslimské koberce, národní oděvy, různé látky, lidové hudební nástroje, textil a výrobky z fajansy. Zde je i samotná budova muzea považována za samostatný a velmi cenný exponát.
Budova se nachází na kopci Namazga, na území muslimského hřbitova. Za účelem otevření muzea byl tento kopec darován, na základě dekretu tureckého kabinetu ministrů, ministerstvu národního školství v listopadu 1925.
Etnografické muzeum vybudoval architekt A. Kh. Koyunoglu, který je jedním z nejslavnějších architektů raného republikánského období. Pro sběr a nákup artefaktů pro muzeum byla v Istanbulu vytvořena speciální komise, v jejímž čele stál profesor Selal Esada v roce 1924 a vedoucí istanbulských muzeí Halil Ethemom v roce 1925. Výběr exponátů byl dokončen až v roce 1927, pak už jich bylo více než tisíc. Ve stejném roce byl jmenován ředitel muzea. Slavnostní otevření Národopisného muzea ale proběhlo až 18. července 1930, při příležitosti příchodu afghánského krále. O dva roky dříve muzeum navštívil šéf turecké republiky Mustafa Kemal.
V listopadu 1938 se nádvoří Etnografického muzea proměnilo v dočasné mauzoleum tureckého reformátora, jehož tělo zde bylo až do roku 1953, kdy byla dokončena stavba Ataturkova mauzolea. V současné době tato část muzea obsahuje desku z bílého mramoru, která ukazuje datum úmrtí otce Turků a období, kdy bylo jeho tělo v muzeu. Etnografické muzeum slouží jako mauzoleum 15 let. Navštívily zde oficiální delegace z různých zemí. Během této doby jej navštívili prezidenti, velvyslanci, zahraniční delegace i běžní občané. V letech 1953 až 1956 byla budova zrekonstruována a restaurována, muzejní sbírka se připravovala na Mezinárodní týden muzeí, který se konal od 6. do 14. listopadu 1956.
Budova má obdélníkový tvar a její střechu zdobí jedna kupole. Kamenné zdi muzea jsou pokryty hrubým pískovcem a mramorem a čelní štít má vyřezávané dekorace. K muzeu přiléhá schodiště o dvaceti osmi schodech. Vstup do budovy se skládá ze tří částí, oddělených čtyřmi sloupy s oblouky. Hlavní vchod vede do klenuté síně a kolonádového dvora.
Původně byl uprostřed nádvoří mramorový bazén a střecha budovy byla otevřená. Po využití muzea jako dočasného mauzolea pro Ataturka však byla střecha uzavřena a bazén musel být přesunut do zahrady. Velké a malé sály budovy souměrně obklopují nádvoří. Dvoupodlažní administrativní komplex se nachází hned vedle muzea.
Na žádost ministerstva veřejného školství v roce 1927 vyrobil italský umělec bronzovou sochu Mustafy Kemala, která nyní stojí před muzeem. Expozice etnografického muzea je sbírkou příkladů tureckého umění od seldžuckého období po současnost.
Vpravo od vstupu do muzea je sál věnovaný anatolským svatebním obřadům, který zobrazuje svatební šaty z různých měst Anatolie a různé svatební doplňky. V další místnosti se můžete seznámit se vzory a metodami slavné turecké výšivky. Dále je zde oddělení, které seznamuje návštěvníky Etnografického muzea s řemeslem ručního tkaní tureckých koberců a koberců. Návštěvou další místnosti se můžete seznámit s anatolskou kulturou přípravy kávy. V muzeu je také část věnovaná slavnostnímu obřadu obřízky.
Vlevo od vchodu je část tureckých dlaždic a skla, kameniny a keramiky. Další je sál, jehož exponáty věnoval Besim Atalay. Další oddělení seznamují návštěvníky s uměním osmanské kaligrafie, nejjemnějšími dřevěnými artefakty ze seldžuckých a knížecích dob.
