Popis atrakce
Sarajevské tunely jsou připomínkou balkánské občanské války v devadesátých letech. Obyvatelé Sarajeva, kteří přežili obléhání, jej nazývají „tunel naděje“, „tunel života“, přičemž zdůrazňují důležitost této struktury pro město a pro výsledek války.
Tato atrakce není architektonickou památkou, ani starobylým hradem nebo známým parkem. Toto je dědictví války, která zcela změnila život a geografii celého regionu. O významu tunelu svědčí fakt, že byl ručně položen v co nejkratším čase: 2800 metrů za šest měsíců.
Během obléhání Sarajeva se letiště stalo neutrálním územím ovládaným silami OSN. Jeho prostřednictvím dostalo město humanitární pomoc pro obyvatele. Bosenské ozbrojené síly však také potřebovaly munici, kterou nebylo možné přenášet prostřednictvím mírových sil. Za tímto účelem byl vykopán tunel. Jeho vchod byl v nepopsatelném domě poblíž letiště, jeho východ byl v obytné oblasti bosenské území Sarajevo.
Začátek prací byl obtížný kvůli nedostatku pracovních sil, nástrojů a materiálů k provádění podzemních prací. Tunel byl vyhlouben lopatami a krumpáči, nepřetržitě, ve třech směnách. Země byla vyvezena na trakařích, tajně od OSN a od Srbů. Průchod několikrát zaplavila podzemní voda; musely být také odvzdušněny ručně.
V červenci 1993 prošly tunelem první vojenské zásoby do města. Na začátku byl tunel jen bahnitý hliněný průchod opevněný dřevem a kovem. Zboží bylo doručeno ručně. O necelý rok později spojovaly oba konce malé železniční koleje. Stejné malé železniční vozíky nesly po sobě břemena až 400 kg.
V určitém okamžiku se existence tunelu stala známou pozorovatelům OSN. Začali také používat tuto cestu, aby se dostali do obleženého města.
Poslední fáze uspořádání tunelu zahrnuje pokládku elektrického kabelu, systémy pro čerpání podvodní vody. Bylo položeno potrubí pro dodávku ropy do města. Poté přinesli elektrická světla a telefonní kabel.
Za dva a půl roku obléhání tunelem obleženého Sarajeva odešlo asi 400 tisíc uprchlíků.
