- Geografie Velké solné pouště
- Vlastnosti reliéfu Deshte-Kevira
- Charakteristické rysy reliéfu
- Deshte-Kevir a lidská činnost
Jména, která lidé dávají geografickým objektům, mohou někdy hodně napovědět i nezasvěceným. Například Velká solná poušť, která se nachází na Blízkém východě, se vyznačuje přítomností solných půd, což v zásadě již bylo řečeno toponymem. Další věc je, že druhé jméno této pouštní oblasti, Deshte-Kevir, neřekne nic člověku, který neumí arabsky, ale zní to velmi krásně.
Překlad toponymu „Deshte-Kevir“je docela jednoduchý, jak se říká o „poušti slanisek“. Pro tento geografický rys existuje také několik dalších místních názvů, například „Sůl slanisek“.
Geografie Velké solné pouště
Analýza geografické mapy světa umožňuje zjistit, že se poušť nachází na územích íránské vysočiny, přesněji v její severní části. Pokud spojíte geografické a politické mapy světa, uvidíte, že tato oblast patří Íránu.
Poušť připomíná široký pás, jeho délka je přibližně 800 kilometrů, šířka se mění, v nejširším místě dosahuje 350 kilometrů.
Geografické objekty obklopující poušť mají silný vliv na klimatické podmínky Velké solné pouště, na tvorbu počasí v tomto koutě zeměkoule. Období dešťů přichází na jaře, trvá extrémně krátce, ale během této doby se pouštní oblasti mění v jezera plná tekutého bahna, které může způsobit smrt lidí a hospodářských zvířat. Místní proto věří, že v těchto místech žijí zlí démoni. Ve starověku se karavany pokoušely obejít poušť.
Vlastnosti reliéfu Deshte-Kevira
Terén je extrémně heterogenní, někdy dokonce vyvstávají pochybnosti, proč tato území dostala definici „pouště“. Geologové hovoří o přítomnosti velkého počtu uzavřených odvodňovacích prohlubní v této oblasti. Jejich výška se pohybuje od 600 do 800 metrů. Tyto deprese jsou obsazeny takyry, kůrovcovými slanisky.
V okrajových oblastech Velké solné pouště lze spatřit takzvané „keviry“- slané bažiny, které vysychají, když nastoupí horké suché počasí. Také na okraji města Deshte-Kevir byla zaznamenána přítomnost jezer a vedle nich velké masivy písků.
Charakteristické rysy reliéfu
Pro Velkou solnou poušť se takyry a slaniska staly nejcharakterističtějšími reliéfy. Samotné slovo „takyr“má turkický původ, lze jej přeložit jako ploché, nahé.
Takový reliéf se vytváří v pouštích během vysychání půd charakterizovaných vysokou úrovní koncentrace soli. Po vyschnutí půdy se v její horní vrstvě vytvoří takzvané vysušovací trhliny. Z dálky připomínají nádherný vzor kráčející po jílovité půdě.
V období sucha takový vzor dobře odolává zatížení shora, takže můžete dokonce jezdit na takyrech v autech. Bohužel poté, co spadne srážka, se horní vrstva namočí a není možné se po ní pohnout.
Druhým typem půdy, charakteristickým pro Velkou solnou poušť, jsou slaniska. Opět je to způsobeno skutečností, že snadno rozpustné soli se hromadí v horních vrstvách půdy. Koncentrace soli je navíc taková, že v slaniskách mohou přežít pouze vzácné rostliny.
Ze vzácných „odvážlivců“, kteří přežijí v tak drsných podmínkách, v Deshte-Kevir najdete halofyty, milovníky solných půd, včetně slané vody, hodgepodge, ajerek a dalších rostlin. Zvláštností je, že ani oni nemohou tvořit uzavřený vegetační kryt. Právě kvůli tomuto složení půd a s tím spojenému vegetačnímu krytu je Velká solná poušť, ležící na íránské vysočině, označována za jednu z nejživějších na Zemi.
Deshte-Kevir a lidská činnost
Důležitá poznámka - Velká solná poušť, vzdálená od měst, měst a dalších osad, poskytla útočiště Semnanu, slavnému íránskému kosmodromu a cvičišti.
Kosmodrom dostal své jméno podle stejnojmenného města, jediného poblíž ležícího. Vzhledem k tomu, že tento íránský kosmodrom má instalaci pro rakety, je zaručena velká pozornost armády z celého světa a především Spojených států a Ruské federace. Mocní se snaží ovládnout testy íránských střel lehké třídy.
Íránské úřady se zase snaží vstoupit do nezávislého rozvoje nekonečného vesmíru, a proto pravidelně vypouští rakety z kosmodromu Semnan. První úspěšné vypuštění do vesmíru proběhlo v únoru 2009. Poté byl satelit Omid vypuštěn na oběžnou dráhu, k tomu Íránci použili nosnou raketu Safir.
