Vlasti legendárního Wolfganga Amadea Mozarta - Salcburk je čtvrtým největším městem Rakouska a hlavním městem spolkové země Salcburk. Město se nachází asi 300 km od Vídně na severním úpatí Alp na malebných březích řeky Salzach.
Během archeologických vykopávek se ukázalo, že první osady na místě moderního Salcburku existovaly již v neolitu. Kolem 5. století před naším letopočtem Keltové se usadili na těchto pozemcích a založili několik osadních komunit, které byly asi v roce 15 př. n. l., po obsazení oblasti Římany, spojeny do města Yuvavum. V roce 45 n. L. město získalo status „obecní“a řadu práv a výsad. Po rozpadu římské říše město postupně chátralo a do konce 7. století prakticky přestalo existovat.
Vznik města
Oživení města začíná již na začátku 8. století poté, co vévoda z Bavorska Theodoric udělil opuštěné pozemky biskupovi Rupertovi, který zde postavil klášter svatého Petra. Kolem kláštera ve skutečnosti následně vyrostlo město, které dostalo jméno „Salzburg“(v překladu z latiny „solný hrad“). V roce 739 se město stalo biskupským sídlem a poté arcibiskupstvím. Biskup Rupert byl později svatořečen a dnes je uctíván jako patron Salcburku.
V roce 1077 byla na vrcholu strmého kopce s výhledem na město zahájena stavba slavného salcburského hradu - Hohensalzburg. V průběhu několika staletí byl hrad opakovaně rozšiřován a přestavován a dnes je jedním z největších středověkých hradů v Evropě, které se dochovaly do naší doby.
V roce 1278 byla salcburská arcidiecéze uznána jako svrchované knížectví Svaté říše římské, ale až ve 14. století získala úplnou nezávislost na Bavorsku. Násilné vypuknutí moru ve 14. století zabilo téměř třetinu obyvatel města.
Středověk
Salcburská ekonomika je po staletí založena na výrobě a prodeji soli. V 15. století se začala aktivně rozvíjet různá řemesla a v roce 1492 byl otevřen první pivovar Stiegl-Brauwelt (dnes je jednou z nejoblíbenějších atrakcí města). Ale již o několik let později začaly sociální nepokoje, které se ve skutečnosti staly předehrou reformace. Následné nepokoje mezi rolníky vedly v roce 1525 ke tříměsíčnímu obléhání Hohensalzburgu. Poté, co se situace stabilizovala, se město začalo rychle rozvíjet a svého vrcholu dosáhlo v 17. – 18. Století. Pod přísným vedením italských architektů se Salzburg stává jedním z nejlepších příkladů evropského baroka.
Roku 1803, během napoleonských válek, se v rámci německé mediatizace stalo arcibiskupství součástí salcburského kurfiřta a již v roce 1805 se po podpisu presburského míru země bývalého arcibiskupství staly součástí rakouského císařství. V roce 1809 postoupil Salzburg Bavorskému království a v roce 1816 se na základě rozhodnutí Vídeňského kongresu vrátil do Rakouska a v roce 1850 se stal hlavním městem salcburského knížectví. Od roku 1868 bylo knížectví oficiálně součástí Rakouska-Uherska a zůstalo „korunní zemí“Rakouského císařství.
Dvacáté století
V důsledku porážky v první světové válce se Rakousko-Uhersko rozpadlo a Salzburg se stal součástí nového německého Rakouska a již v roce 1919, po podpisu Versailleské smlouvy, se stal součástí první rakouské republiky. V březnu 1938 byl v důsledku anšlusu také Salzburg pod německou kontrolou. Během druhé světové války bylo město opakovaně bombardováno, ale přesto, že byla zničena téměř polovina Salcburku, zůstala většina jeho historického centra nedotčena. Město bylo osvobozeno americkými vojsky 5. května 1945.
Dnes je Salzburg považován za jedno z nejkrásnějších měst Rakouska. Zachovalé historické centrum Salcburku („Staré město“) je skvělým příkladem barokní architektury a je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
