Popis atrakce
Jednou z dominant Vilniusu jsou Tři kříže - jedná se o památník, který tvoří tři bílé kříže namířené na oblohu. Tato památka se nachází na samém vrcholu kopce v parku Kalnu, který také nese symbolický a náboženský symbol Vilniusu. Vrchol, který se nachází v parku, se nazývá Tříkřížová hora a dříve byl známý jako Křivá nebo Plešatá hora. Hora se nachází na pravém břehu Vilnie.
Jak víte, Litva zůstala ve stínu pohanství déle než jiné evropské země. Litevské náboženství v té době připomínalo kult skandinávského Aezira s jen několika rozdíly v panteonu bohů. Oficiální datum přijetí křesťanství v této zemi je považováno za rok 1387, protože právě v tomto roce se kníže velkovévodství Jagaila a dědic Gediminovičovy dynastie kníže Vytautas rozhodli pokřtít země podle zvyklostí a tradic katolické římské církve.
Pokusy převést pohany na pravou víru dříve ztroskotaly, protože misionáři byli vždy popravováni. Na konci 17. století byla zaznamenána legenda, podle níž při nepřítomnosti prince Olgerda a kvůli válce guvernéra Gashtolda zaútočili pohanové Vilny na františkánské mnichy, které Gastold usadil ve svém domě v žádost křesťanské manželky. Sedm lidí bylo popraveno přímo na trhu a zbytku ze sedmi se podařilo uprchnout. Uprchlí mniši byli nalezeni na břehu řeky Vilenky - tam byli vrženi z Plešaté hory do řeky. Některé příběhy hovoří o tom, že mniši byli nejprve svázáni a poté přibiti na kříže a poté uvrženi do Vilenky. Vyprávěla se další legenda: čtyři řeholníci byli uvrženi do řeky, zbývající tři byli popraveni na křížích a zůstali na Lysé hoře.
Na břehu řeky Vilny se ve 13. století tyčil Křivý hrad, ale v roce 1390 ho vypálili křižáci a poté již nebyl nikdy obnoven. Právě na tomto místě, kde se dříve hrad nacházel, byly vztyčeny tři dřevěné kříže na památku bolestné smrti františkánských mnichů. V roce 1740 byly kvůli chátrání nahrazeny novými. V roce 1869 se kříže zhroutily, ale úřady nedaly povolení k jejich obnovení.
V roce 1916 (během první světové války) byl Vilnius zajat Němci a poté byly z iniciativy Kazimira Mikhalkeviče vybrány peníze na stavbu pomníku, pouze z odolnějšího materiálu. Značnou obtíží byla dodávka potřebného stavebního materiálu na těžko přístupný a vysoký kopec, který bylo možné dovézt pouze ručně. Práce trvala dva měsíce. Kříže navrhl Anthony Vivulsky. Aniž by to německé úřady věděly, kříže osvětlil kněz Kažimír. Jakmile však válka skončila, sovětské úřady nařídily vyhodit Tři kříže do vzduchu; stejný osud čekal řadu dalších náboženských památek, které byly po zničení jednoduše pohřbeny nebo byly po částech odstraněny.
Po těchto událostech naděje lidí nezmizely a po kampani v roce 1989 byl památník Tří křížů přesto obnoven. Shromažďovaly se podpisy a také výzvy úřadům, před kterými vláda jednoduše nemohla odolat. V den smutku a naděje, tedy 14. června 1989, byla přesto náboženská památka Tří křížů obnovena. Obnovení pomníku trvalo dva týdny práce. Nový pomník nesl funkci pocty a paměti všem obětem stalinismu, protože právě v den smutku a naděje položily úřady základ pro stalinské vyhnanství.
Pomník Tří křížů byl navržen podle skic architekta Henrikase Šilingase a přímou práci převzal sochař Stanislovas Kuzma. Nový pomník věrně reprodukuje dřívější strukturu navrženou Anthonym Vivulským, ale o 1,8 metru vyšší než předchozí a namalovanou světlejší bílou barvou. Pomník byl vysvěcen kardinálem Vincentasem Sladkevičiusem. Doposud vedle nových křížů leží pozůstatky dávno vyhozených křížů, které slouží jako jakési připomenutí tragických událostí v historii této země a zároveň jako varování pro budoucí generace.
