Popis atrakce
Na konci 19. století byl ve městě Ostrov, které se nachází 50 km od města Pskov, založen klášter Siman Spaso-Kazan. Zakladateli kláštera byla starověká rodina Simanských, ke které patřil moskevský patriarcha celého Ruska Alexy I.
Podle současníků vypadal chrám na pozadí okolních budov ze dřeva obzvláště krásně a majestátně. Vnitřek chrámu vypadal obzvláště objemně a byl naplněn světlem. Církvi se podařilo shromáždit nejcennější ikony, z nichž jedna byla ikona Panny Marie Kazaňské, kterou získali obyvatelé Pskova po povodni v roce 1851, a druhá - zázračná ikona svatých mučedníků Laurus a Flora, od které dcera Vladimíra Simanského získala uzdravení.
Kněz Pavel Vladimirovič Šimanskij, který byl bratrem jeho dědečka Alexyho I., si přál, aby po jeho smrti byl v jeho rodinném panství založen klášter, na jehož potřeby byly v roce 1896 darovány finanční prostředky ve výši 15 tisíc rublů; kromě toho byl připojen příděl půdy pro stavbu chrámu.
O rok později, konkrétně 17. srpna 1897, provedl pskovský biskup Anthony slavnostní vysvěcení nově postaveného kláštera. Slavnosti se zúčastnil svatý Jan z Kronštadtu a otec Pavel, jakož i budoucí moskevský patriarcha celého Ruska Alexy I., působili jako jeho duchovní dítě.
Po celou dobu fungování kazaňského kláštera Spasitele v něm byly organizovány tyto instituce: chudobinec, farní škola, homeopatická nemocnice, společnost střízlivosti a škola ručních prací. Klášter Siman se aktivně účastnil charitativního procesu.
Na počátku 20. století byla v klášteře zahájena stavba kazaňské katedrály, která měla dvě boční kaple, z nichž jedna byla vysvěcena na jméno Velkého rovného apoštola knížete Vladimíra a druhý na počest svatého mučedníka Pavla. Jen nebylo možné stavbu konečně dokončit, čemuž zabránila bolševická perzekuce, v důsledku čehož byl chrám jednoduše uzavřen. V období sovětského ateismu byl simanský klášter zpustošen nejen časem, ale i lidmi. Obyvatelé okolních vesnic doslova rozebrali celý klášter po částech pro potřeby vlastní domácnosti a ze zničených chrámů se stala jen skládka.
O sto let později, na podzim roku 2003, podle svolení a požehnání biskupa Eusebia z Velikie Luki a Pskova zahájilo farní společenství v kostele Panny Marie Kazaňské práci na novém oživení kazaňského kláštera Zachránce. Pro proces shromažďování sester a postupnou obnovu kláštera byla povolána jeptiška Markella, která má s takovými záležitostmi dostatečné zkušenosti. Na Kamčatce už Markella na základě chátrající vojenské jednotky otevřela ženský klášter. Klášter na počest kazaňské Matky Boží byl prvním, kde kláštery nikdy neexistovaly.
V dubnu 2004 začala práce Matushky Markelly. Byla provedena globální práce: úklid trosek ze zničených přístřešků a úklid nepotřebných budov. Neocenitelnou pomoc při provádění prací poskytli vojáci města ostrova, kteří denně pracovali ve prospěch obnovy chrámu. Na podzim roku 2004 byla zahájena stavba dřevěného kostela jménem Spravedlivý sv. Jan z Kronštadtu. Do roku 2005 byl postaven teplý chrám, ve kterém se čte žaltář a konají se bohoslužby. V létě 2005 byl klášter oficiálně zaregistrován; s ním bylo deset sester a matka Markella. Byla zde také chudobinec. Sestry každý den připravují jídlo pro slabé a bezdomovce.
23. srpna 2007 byl na místě zrekonstruovaného kostela Spasitelova obrazu neprovedeného rukama proveden obřad svěcení kamene. 4. listopadu 2010 se konala první bohoslužba ve jménu ikony Panny Marie Kazaňské.
V tuto chvíli byly obnoveny Svaté brány, byly postaveny zdi a dvě refektáře, dále třída zpěvu, výtvarná dílna, sakristie; byl vybudován technický dvůr, sesterská budova, obnoven starý sklep, zaveden přívod elektřiny a vody. Další obnova probíhá díky darům.
