Pokud se chystáte navštívit Bangladéš, měli byste se seznámit s mnoha zvyky této země, abyste byli připraveni na všechny události, které vám připadají zvláštní a neobvyklé. Národní charakteristiky Bangladéše jsou založeny na staletých tradicích, které jsou uctívány původními obyvateli této země.
Bengálci tvoří 98% populace. Úředním jazykem je bengálština, ale v obchodních kruzích můžete snadno slyšet dobrou mluvenou angličtinu, jak jinak zde můžete komunikovat s hostujícími obchodními partnery? Mimochodem, v některých vyšších institucích Bangladéše je také obvyklé používat dva jazyky- bengálský a anglický.
Bengálci jsou věřící lidé. Tady se však nehlásí jedno náboženství, ale hned několik. Právě tato pozice je základem lidských životů a pravidel chování. V bangladéšském buddhismu se vyznává islám, křesťanství a hinduismus.
Bengálské zvyky a tradice
Tito Bengálci, kteří žijí ve vesnicích, jsou kupodivu přívrženci pohanských tradic a kánonů. Věří, že zdechlina ptáka, prázdný džbán nebo vrbová větev na silnici mají velké potíže. Nestojí to ani za to Bengálce přesvědčovat. Přijmou jejich porozumění.
Pokud se v rodině narodí dítě, pak je žádoucí, aby to byl chlapec. Dívka je samozřejmě také šťastná, ale ne tolik. Koneckonců bude muset vyzvednout věno před svatbou. A po svatbě půjde k manželově rodině a tam pomůže jeho rodičům s domácími pracemi. Syn přitom vždy zůstává oporou a nadějí rodiny, která na něj ve všem spoléhá.
Dívky a chlapci v Bangladéši mají právo sami se rozhodnout s výběrem partnera, se kterým projdou životem. Volbu ale nutně musí schválit starší členové rodiny. Chlapi se mohou vdávat od 21 let a dívky od 18 let. Pokud mladý muž nepracuje, pak mu rodiče mohou zakázat uzavřít manželství. Obecně je považováno za velmi ostudné nepracovat v Bangladéši.
Uvědomte si, že v Bangladéši není zvykem vítat lidi podáním ruky. Pokud chcete pozdravit dítě nebo ženu, pak přikývnutí je lepší než se dotyčného dotknout. Na trhu vás nikdy nechytnou za ruce obchodníci, kteří chtějí prodat své zboží.
