Popis atrakce
Braniborská brána je architektonická památka nacházející se v centrální berlínské čtvrti Mitte na náměstí Pariserplatz.
V roce 1688 mělo opevněné město Berlín několik bran v okolní pevnosti. Po třicetileté válce začalo město růst, v tomto ohledu byly stavěny nové městské hradby - nejprve ze dřeva a poté z kamene, aby získaly jednotný styl. Braniborská brána byla v té době součástí městského celního systému - zeď s branou, kde obchodníci platili clo.
Exteriér Braniborské brány
Autorem oblouku Braniborské brány je mistr architektury Karl Gotthard von Langgans. Nechal je pověřit Frederick William II v letech 1781-1791 ve starověkém řeckém stylu - okopírováno z Oblouku Propylaea v Parthenonu.
Brána je vyrobena z kamene se světlým pískovcovým obkladem, který vlivem času mění barvu. Základ brány tvoří dvanáct sloupů ve dvou řadách, tvořících širší centrální otvor a dva identické otvory na obou stranách. Výška Braniborské brány je 26 metrů, délka je asi 66 metrů, celková tloušťka kolonád je 11 metrů. Na stropě je instalována sochařská kompozice - okřídlená bohyně vítězství Viktorie, vládnoucí vozíku se čtyřmi koňmi. Centrální průchod byl určen pro průchod královských hodností a vyslanců cizích mocností, pro ostatní obyvatele města a hosty byly otevřené boční průchody. Na každé straně oblouku jsou přílohy, ve kterých jsou instalovány sochy boha války Marse a bohyně moudrosti Minervy.
Stojí za zmínku, že původně byla brána nazývána Bránou míru a čtyři koně nesli bohyni míru Irene s olivovou ratolestí - dílo Johanna Gottfrieda Shadova. Poté, co byl v roce 1806 Berlín odevzdán Napoleonovým vojskům, byla čtveřice transportována do Paříže a po vítězství nad Francouzi v roce 1814 byla slavnostně vrácena na své místo, ale již byla přeměněna Friedrichem Schinkelem v podobě vozu bohyně Viktorie s Řádem Železného kříže v ruce.
XX století a moderna
V letech 1918–20 prošly středním průchodem brány kolony vojáků; ve 30. letech byla Braniborská brána ozdobou pochodňových průvodů, shromáždění a přehlídek národních socialistů. Během druhé světové války byla většina budov na Pariserplatz zcela zničena. Braniborská brána, stejně jako mnoho architektonických památek, byla vážně poškozena a kvadriga byla zničena, protože fašistický režim vyvinul veškeré úsilí, aby ze skladby vytvořil svůj symbol. V roce 1945 vlajela v horní části brány červená vlajka, která byla v roce 1957 odstraněna.
Obnovu brány provedly společně vlády západního a východního Berlína, obnovila se čtyřkolka a byl umožněn průchod hlavním obloukem. Když byla v roce 1961 přes noc postavena Berlínská zeď, byla Braniborská brána uzavřena pro obyvatele obou částí města. Přístup ze strany NDR byl uzavřen speciálními závorami.
Až do pádu Berlínské zdi v roce 1989 zůstala Braniborská brána uzavřenou památkou. Jako první vstoupil do hlavní pasáže po dlouhé přestávce Helmut Kohl. Quadrigu opět tvrdě zasáhla, tentokrát bouřlivá oslava pádu Berlínské zdi a sjednocení země. Sousoší bylo obnoveno do původní podoby na základě nalezených starověkých tisků.
Poslední obnova brány proběhla v letech 2000-2002. Kvůli provozním výparům brána vyžadovala natření. Berlíňané byli požádáni, aby si vybrali barvu, a to tak, že představí čtyři miniaturní kopie namalované v různých barvách. Podle výsledků hlasování vyhrál běloch.
V současné době je na části náměstí, jakož i obloukem brány zakázán provoz.
Na poznámku
- Místo: Berlín, Pariser Platz 1.
- Nejbližší stanice metra: Stanice Brandenburger Tor metra U-55 nebo S-Bahn S-1, S-2, S-25.
