Popis atrakce
Katedrála Proměnění Páně byla postavena ve Vyborgu v letech 1787-1788 a dnes je uznávanou architektonickou památkou Vyborgu v období klasicismu. Katedrála se nachází na jižní straně města, její oltář je obrácen na jihovýchod. Zpočátku stál uvnitř starobylé pevnosti, která byla ze všech stran obklopena vysokým hliněným valem. Po skončení krymské války však byl val zničen a nyní se katedrála Proměnění Páně skutečně nachází v samém centru Vyborgu.
Historie vzhledu katedrály je spojena se jménem císařovny Kateřiny II., Která následovala v roce 1783 přes Vyborg na setkání se švédským králem Gustavem III. Bylo to tehdy, na konci slavnostního setkání s císařovnou, si guvernér Vyborgu V. Engelhardt stěžoval, že ve městě nejsou žádné pravoslavné církve, což, soudě podle některých dochovaných církevních dokumentů, není tak úplně pravda. Poznamenává se, že po dobytí Vyborgu Petrem I. a následném osídlení města nejen armádou, ale i průmyslníky a obchodníky byl luteránský kostel (dříve katolický kostel) přestavěn na kostel pravoslavného narození, pravděpodobně uzavřena po stavbě katedrály Proměnění Páně. Tuto skutečnost potvrzuje i fakt, že podle některých zdrojů se nová katedrála původně jmenovala Rozhdestvensky. V prosinci 1786 bylo podepsáno „… nejvyšší velení …“ke stavbě katedrálního kostela ve Vyborgu.
Projekt kopulovitého břidlicového kostela ve stylu dob starého Říma vytvořil sochař N. Lvov a s dodatky provinčního architekta Vyborga I. Brokmana (který poněkud zmenšil velikost chrámu) byl přijat na popravu. Zděný klenutý chrám na žulovém základu byl původně malým křížem.
Poté, co byl postaven v průběhu příštích sto let, byl několikrát rekonstruován. Místo hodinové věže, která původně sloužila jako zvonice, byla tedy postavena samostatná zvonice (nějakou dobu měla také hodiny od mistra Elfstrema), která byla později spojena s budovou katedrály. Budova tak získala vzhled podlouhlého kříže a byla rozdělena na dvě části: studenou (pro provádění letních služeb) a teplo (pro služby v zimě).
Příště chrám prošel v letech 1804 a 1811 vnitřní rekonstrukcí kvůli zchátralým podlahám a střechám, které navrhl vyborgský inženýr Sulema. V roce 1825 byl obraz na stěnách obnoven a objevily se rámy, pokryté zlacením na obrazy ve „studené“části chrámu.
Navzdory rekonstrukčním pracím a velkým opravám provedeným v roce 1817, o necelých padesát let později katedrála opět potřebovala seriózní opravy kvůli strukturálním vadám. Další rekonstrukce proběhla v letech 1862-1866 (kresby k ní vytvořil inženýr-poručík Titov). V budově byly odstraněny strukturální nedostatky a byly přidány zelené plochy a litinový rošt instalovaný na žulovém podkladu. Při další rekonstrukci v roce 1889 byl oltář chrámu rozšířen do dnešní velikosti, ke zvonici byly přistavěny dvě místnosti.
Poté, co se katedrála stala katedrálou v roce 1892, byla její poslední rekonstrukce provedena podle plánu A. Isaksona. Jejím účelem bylo zajistit pronikání slunečního světla do nižších úrovní zvonice, u nichž byla vyříznuta štěrbinová okna a kulaté otvory ve zdi fasády ze západní strany.
V roce 2008 byl hlavní vchod do katedrály doplněn mozaikovým panelem vyrobeným podle tradiční technologie a podle uměleckých kánonů křesťanského umění, což umožňuje jeho organickou kombinaci s generálem katedrálního souboru.
Je překvapující, že navzdory velkému počtu provedených rekonstrukčních prací zůstávají kompoziční charakteristiky budovy harmonicky kombinovány. Nezasvěcený divák historie stavby chrámu si jen stěží všimne, že rekonstrukce budovy trvala podle kresby různých autorů více než sto let.
