Popis atrakce
Jedním z 5 oficiálně uznávaných náboženství v Litvě je karaimismus. V současné době existují chrámy kenassa ve Vilniusu a Trakai v Litvě. Karaité mají dokonce vlastní hřbitovy. Ve Vilniusu je společný hřbitov, Tatar-Karaite.
V roce 1904 byl díky úsilí kněze Felixe Maleckise se svolením guvernéra vytvořen zvláštní výbor, který měl za úkol získat finanční prostředky na stavbu karaitské kenassy ve městě Vilnius (anglicky Kenassa ve Vilniusu). Finanční prostředky byly přijaty od každého, kdo chtěl pomoci. Dary poskytovali nejen místní vyznavači karaitského náboženství, ale i další komunity, které si přály přispět na tuto stavbu.
Do roku 1908 bylo shromážděno dostatečné množství finančních prostředků na zahájení stavby. Byl vytvořen výbor pro stavbu kenassy. Výbor pověřil architekta M. Prozorova vypracováním projektu budoucí budovy, navíc se mu podařilo dosáhnout přidělení pozemku v regionu Zverinas. Podle projektu měla postavit kamennou kenassu a malý dřevěný dům pro vzdělávací potřeby.
Stavba začala v roce 1911. Městská rada se dokonce rozhodla přejmenovat ulici vedoucí k kenassa a nazvat ji Karaimu street. Destruktivní síla první světové války bohužel ovlivnila i stavbu kenassy. Stavba byla zamrzlá. Mnoho Karaitů, stejně jako lidí jiných vyznání, vyděšených blížící se frontovou linií, uprchlo z Litvy. Nějakou dobu našli úkryt na Krymu, kde byla také rozšířena víra Karaite. Do Litvy se vrátili až v roce 1920, po válce.
V roce 1921 byl zvolen nový výbor pro stavbu Karaite kenassa z Vilniusu. V čele výboru byl zvolen V. Duruncha. Dary se začaly znovu shromažďovat a společným úsilím za finanční podpory státu bylo možné stavbu dokončit za pouhé dva roky.
Přitom přívrženci Karaitů, bratři I. a R. Lopatoovi, vynaložili veškeré úsilí a investovali své peníze do stavby dřevěného domu. Počátkem září 1923 byla stavba dokončena a budovy vysvěceny. Slavnostní zahájení a vysvěcení vedl F. Maleckis, předseda komunity Karaite.
Karaite kenassa je velká kamenná budova, popravená v maurském stylu. Tělo budovy má tvar protáhlého rovnoběžnostěnu. Nad přední částí budovy je instalována velká kopule. Obecně má struktura pravidelné obdélníkové tvary, ale zakřivené linie klenutých oken a kleneb jí dodávají zvláštní kouzlo. V dekoru se kruh obvykle používá v různých variacích. Nad vstupními dveřmi je velké okno ve tvaru kruhu, dole mírně zkrácené. Okna druhé úrovně fasády jsou vytvořena ve formě kruhů skládaných do řad, byť rámovaných ve společném čtvercovém rámu.
Ortodoxní náboženství, katolicismus a judaismus, stejně jako některá další náboženství a jednotlivci, považovali karaimismus za náboženství oddělené od judaismu; Karaité se ani nepovažují za Židy. Druhá světová válka, aniž by někoho a cokoli ušetřila, však zanechala stopy na osudu Vilniuských karaitů. Během války byla kenassa spolu s dalšími chrámy uzavřena.
Teprve 9. března 1989, po dlouhých, těžkých letech, byl chrám vrácen Karaitům a ti sem mohli znovu přijít na modlitby. Během tohoto období zmizelo z kenassy mnoho cenných věcí, včetně pozlaceného oltáře z cypřišového dřeva. Z předchozí výzdoby byly zachráněny pouze dva lustry, které v kostele visí dodnes. Galilejským Karaitům se je podařilo sundat a bezpečně skrýt. Tyto lampy jsou uměleckými díly a jsou velmi ceněny členy komunity.
Jedním z rysů víry Karaite, což je skutečnost, která dává mnoha badatelům důvod věřit, že karaimismus je bližší islámu než judaismu, je to, že v kenassa se ženy a muži modlí odděleně.
Dnes je na světě jen velmi málo přívrženců karaimismu. Moderní polští karaité se vnímají jako etnická komunita a obecně ztratili svou náboženskou identitu. Ve skutečnosti nezůstala žádná aktivní náboženská společenství.
